Hlubinná abreaktivní psychoterapie
Zástupná regresní terapie
Reference
Strach z výšek
Eva 48 let
Zhruba tak od 12 let, jsem se moc bála výšek, výlet na Petřínskou rozhlednu s rodiči byl pro mě utrpením. Doslova jsem visela na zábradlí a výhled z oken rozhledny jsem vůbec nevnímala. Protože jsem si s postupem času čím dál víc uvědomovala, že to není úplně v pořádku, chtěla jsem se této fobie zbavit sama tím, že si na tu výšku zvyknu. Nicméně se mi to dařilo jen částečně. Chodila jsem na most dívat se dolů tak dlouho až jsem si zvykla. Ale nebála jsem se jen na tom mostě, ale všude jinde ano. Na každém výletě, na každé rozhledně mě předbíhali tříleté děti a já jsem zpravidla skončila v půlce schodiště a dál mě panický strach a ochromené končetiny nepustily. Připadala jsem si omezená a neschopná a méněcenná, a tento pocit se začal promítat i do mého vztahu k dalším lidem. Začala jsem se chovat bázlivě a uzavírala jsem se do sebe. Bála jsem se projevit svá přání a rozhodnutí.
Náhodou jsem se dozvěděla od kamarádky o Michaele Valové. Domluvili jsme se na jedno sezení regresní terapie. Hned druhý den po terapii jsem se cítila silnější, otevřenější. A po čtrnácti dnech jsem udělala test. Vlezla jsem po žebříku na půdu, podívala se těch 5 metrů kolmo dolů pod sebe a neudělalo to se mnou vůbec nic. Když jsem tam byla naposledy, lezla jsem po podlaze půdy po břiše. Nyní jsem na půdě vylezla na židli, horní polovinou těla vystrčila z vikýře a dívala se dolů, nebála jsem se. Naopak bych dokázala vylézt i na střechu a nebála bych se. Nelezla jsem tam jen proto, že ten vikýř je „úzký“ a špatně by se mi lezlo zpátky (takže ne proto že je to vysoko). Dřív jsem z něj ani nevystrčila oči. Přišla jsem na balkon v 7. patře paneláku a dívala se dolů – nic mě nepřitahovalo. Zkusila jsem si stoupnout i o 10 cm výš na spodní špriclík zábradlí a na špičky a nebála jsem se. Doufám že mi to vydrží. Pocit méněcennosti zmizel a já se přestala bát i lidí okolo sebe.
Problémy se spánkem a otěhotněním
Lucie 29 let
Můj problém se vloudil poměrně nenápadně. Začaly drobné problémy se spánkem, které se následně překlopily v dlouhodobou nespavost. Velice dlouho jsem usínala a když už jsem usnula, spánek byl krátký a vůbec ne odpočinkový. Pila jsem čaje, jedla všemožné kozlíky lékařské, následně jsem brala i léky na spaní. Něco sem tam zabralo, ale nic neřešilo příčinu. Byla jsem nakonec odeslána i do spánkové laboratoře, kde dohromady nic nezjistili. Nechtěla jsem se s tímto stavem smířit. Hledala jsem všechny možné i nemožné metody. Nakonec jsem si vzpomněla na knížku, kterou jsem četla hodně dávno. Ta knížka se věnovala regresní terapii, kdy si lidé díky vstupu do minulých životů dokázali vyřešit problémy v životech současných.
Hledala jsem tedy možnosti, kde bych nějakou takovou terapii mohla podstoupit a narazila jsem na stránky Nihave. Na samotnou terapii jsem se dostavila s mírnou dávkou skepse.
S Michaelou jsem se seznámila a chvíli jsme si povídaly. Bylo to nad očekávání příjemné, snad tím místem, snad její osobností. Nevědomky jsem se pomalu celému procesu podvolovala. Prošla jsem asi čtyřmi regresními terapiemi. Nebudu tvrdit, že po první terapii jsem usnula lahodným spánkem. Neusnula, ale byla jsem příjemně klidnější a odevzdanější. Každá z terapií pro mě byla přínosem, už pro to, že jsem se dozvěděla něco ze svého podvědomí, nebo por klid, který se do mne vléval. Nakonec se mi spánek postupně upravil. Upravil se mi dokonce tak moc, že se mi někdy o víkendu povede usnout po obědě, což jsem nezažila alespoň 20 let. Měla jsem tedy s touto terapií jen ty nejlepší zkušenosti, takže jsem se pak obrátila na Michaelu, když jsem nemohla delší dobu otěhotnět – patrně vlivem dlouhého braní hormonální antikoncepce a podobných vlivů. S tímto problémem jsem absolvovala tři pránická léčení. Vlastně nakonec jsem se zúčastnila jen dvou, na tu třetí jsem Michaela přišla jen poděkovat za úspěšné léčení.
Problémy s otěhotněním
Klára 39 let
Tři roky jsem měla problém s otěhotněním a podle lékařů byla šance otěhotnět přirozeně minimální, téměř nulová. Prošla jsem mnoha vyšetřeními, třemi neúspěšnými embryotransfery po IVF, čas utíkal a já byla ze situace, která
nepříjemně ovlivňovala můj pracovní i soukromý život nešťastná.
Cítila jsem že to, co se mi děje není náhoda, že podstata proč se mi nedaří mít dítě, bude zřejmě v mé hlubší minulosti. Tušila jsem nějaký vnitřní blok, na který jsem ale sama nedokázala přijít a odstranit ho. Přemýšlela jsem co s tím, až mě myšlenky dovedly k Michaele Valové se kterou jsem před lety řešila regresí problémy v mém předchozím partnerském vztahu.
S Michaelou jsme se dohodly prvně na zpracování zprávy automatickým písmem a automatické kresbě ohledně několika mých inkarnací spojených s mým tématem.
Prošla jsem asi třemi regresemi a technikami hlubšího transu, několikrát i pránickým léčením k harmonizaci energie. V minulém životě jsem z důvodu traumatu, které jsem prožila při péči o své dvě nemocné děti, odmítla být v dalších životech matkou a v jednom z životů jsem nedokázala přijmout nevlastní dítě a nevlastní vnučku jako by byly mé vlastní. Během terapií jsem se soustředila na pochopení a odblokování těchto témat, které mi bránily mít v tomto životě dítě. Výsledkem bylo, že jsem záhy přirozeně otěhotněla. Teď už to je jen měsíc do narození mého prvního dítěte. Mé velké poděkování patří Michaele, jejímu profesionálnímu, laskavému a vstřícnému přístupu.
Karcinom prsu
Irena Z.
Terapie s Michaelou mě bez přehánění zachránily život. Před diagnózou a klasickou léčbou karcinomu prsu jsem podstoupila regresní terapii. . Zpětně teď cítím, že kdybych se nejdříve nezačala „léčit“ po duchovní stránce, jistě bych nepřežila náročné léčení rakoviny
s několikanásobným cyklem chemoterapií avelmi rozsáhlého zákroku, při které mi odoperovali 16 lymfatických uzlin apravý prs. Přístup Michaely – její ochota a zkušenosti při vedení terapií mi pomohly k tomu, že jsem vyčistila své psychické bloky, které vyvolaly
nervové napětí a psychosomaticky oslabení mého organismu a kvůli tomu přišla
má nemoc – nemohoucnost organismu udržet si rovnováhu (zdraví) a „moc“
uzdravit se samovolně. Energetická harmonizace těla a podpora v hlubším transu měpomáhaly po chemoterapiích a léčbě po operaci udržovat v takové kondici,že jsem se samostatně zvládla postarat (s pomocí manžela, ale bez babiček, chův a jiných pomocnic) o dvě malé děti a o běh domácnosti.Nemám dostatek slov k vyjádření vděčnosti Michaele za její pomoc, tipy a profesionalitu.
Několikrát jsem si i díky ní v průběhu léčby uvědomila, jak je pravdivé, žekdyž se uzdraví mysl a duše, tak tělo reaguje zrychleným hojením.Doporučuji, aby každý jako doplňkovou léčbu pro tělo prožili terapii sMichaelou.
Díky Michaelo, že jsem to s tebou mohla absolvovat, a že jsem nakonecyhrála 🙂Irena Z.
Poloha oběti
Andrea Brno
Nevím, zda je možné říci takto jednoduše, že tohle je úplné jádro všech trablů v mém životě, v každém případě tohle byla jedna z těch posledních regresí, kterých jsem u Michaely absolvovala celou řadu. A následovalo velké osvobození mé duše, mých pocitů, mého těla.
Začínaly jsme spolu v letech, které vnímám jako velké vězení mé mysli a vnímání sebe. Pochopení, jak se člověk do takového stavu dostane a následně co mu pomůže ven, to je velký přínos metody regrese a transovních technik. Michaelu tyhle zkušenosti potkaly v životě jako dar lásky, který mi obrovsky pomohl.
Pamatuju si společné procházení mých minulých životů, ve kterých jsem potkávala postupně všechny blízké lidi, někteří ublížili mě, jiným jsem ublížila já, někdy to bylo vzájemné, všechno jsme prožily, prošly si odpuštěním, pochopením.
Dneska mi už stačí málo a jsem schopná danou příjemnou i nepříjemnou situaci vnímat z tohoto vesmírného pohledu, je to uklidňující, je to v pořádku, jsem šťastná.
Strach prožít radost. Kdykoli jsem šťastná z nějakého důvodu si to překazím
Vidím nějakou vypouklou kovovou poklici, jako zvonek na kole, ale mnohem větší a pak ležím mrtvá na zemi. Vracím se v čase o chvíli zpět.
Jsem mladá žena, těhotná, jsem v devátém měsíci těhotenství, vidím jak jdu do malého zahradního domku a na talíři nesu jídlo, je to oběd pro mého muže, vstupuji do toho domku a dávám mu jídlo na stůl. On tam něco vynalézá, nebo vyrábí, je tam otevřené okno a já vidím zelené pole, je jaro nebo léto a svítí slunce a najednou cítím obrovský nával štěstí. Čekám své první dítě a žiju s mužem, kterého opravdu miluji. Pohladím ho po vlasech a pomalu jdu ven, cítím jak jsem šťastná, nic jiného v tu chvíli není důležitější, než ten prožitek štěstí. A pak zakopnu, na zemi je nějaká násada od koštěte, jak padám zachytím se té vypouklé poklice, je v ní elektřina a já jsem mrtvá.
Jsem mimo svoje tělo a vidím svého muže jak ke mně běží, snaží se mi pomoci, je zoufalý, to nemůžu snést. Přichází sousedé, utěšují ho, ale on je naprosto zoufalý. Pak vidím jak mě pohřbívají, sleduju to mimo své tělo, je to hrozné jak je smutný. Nemůžu se smířit s tím, že jsem mrtvá, ne kvůli sobě, ale kvůli němu, vidím jak tam každý den chodí. Jsem tam asi deset dní u svého hrobu a snažím se, tolik se snažím přesvědčit svoje tělo aby ožilo, ale to nejde. Je to pro mě velmi zoufalé a pak mi najednou někdo dává ruku na rameno a říká mi, že už musím jít, že už je čas. Nechci jít, ale cítím, že musím, jsem poslušná jdu, ale každý krok je pro mě těžký. A pak už jsem ve světle.
A pak to vidím, chápu to, dodnes jsem si blokovala štěstí, protože jsem měla strach, že když budu šťastná , tak se něco hrozného stane a já budu trpět. Můj průvodce mi ukazuje jak to změnit, už tomu rozumím, je to strach z mojí minulosti, ne to co mě čeká.