Někdy se naše sny snesou jak z nebe snadno a lehce a někdy je cesta k jejich naplnění dlouhá. Jestliže, ale vytryskly z našeho srdce, není možné nic jiného, než za nimi jít a věřit, že život nám pomůže. Toto je příběh naplnění jednoho takového snu.
Jsou to 4 roky, kdy jsme se s partnerem rozhodli pro početí miminka. Doktoři mi při vyšetření
zjistili skoro vše, co může podle článku na internetu bránit početí. „Není se čemu divit, po dvou
gynekologických operacích, endometrióze a stresu“, říkala jsem si. Byla mi nasazena hormonální léčba a jednou za měsíc injekce na podporu ovulace. K tomu jsem cvičila jógu, pila bylinky
a každý měsíc očekávala, že se nedostaví menstruace. Po 6ti měsících se zadařilo. Byla jsem těhotná a na ultrazvuku se objevila 2 krásná embrya. Za týden mě ale čekala kyretáž.
V té době mi kamarádka povídala o Michaele. Ano, jdu do toho! Byla jsem přesvědčena, že toto je přesně to, co nyní potřebuji.
Z počátku byl strach, co se bude dít, co všechno moje nevědomí uchovává a jestli je vůbec možné to terapií vyřešit. Setkání s Michaelou bylo příjemné a měla jsem pocit, že se známe dlouho. Vnitřně jsem cítila, že terapie mi pomáhají pochopit, proč se to stalo. Potrat měl být impulzem
k tomu, abych si vyřešila pár věcí z dětství a začala sama sebe a život vnímat z jiného úhlu.
Po dvou regresních terapiích se změnila spousta věcí, samovolně, nemusela jsem k tomu vynaložit žádnou energii.
Slova Michaely po terapii: „Nechte ty věci, ať se teď dějí samy.“ A tak se i stalo.
Najednou jsem cítila neuvěřitelnou změnu ve svém životě. Bohužel jsem s terapií nepokračovala. Za půl roku následovalo zamlklé těhotenství. Pár měsíců trápení, čekání na zázrak a uvědomění si, že vymizela vnitřní radost ze života. Zkoušela jsem si pomoci sama, ale uvědomila jsem si, že hlavu si sama opravit nedokážu. V té době mi opět vstoupila do života Michaela a terapie hlubokou relaxací. Po každém sezení jsem odcházela s lehkým úsměvem na rtech a klidná, že všechno dopadne dobře. Jen tomu věřit. Pomalinku se mi začal vracet pocit, že život je krásný.
Cesta byla dlouhá a trnitá, ale povedlo se. Z pohovky se s úsměvem dívám na spokojeně spící dceru. Touto cestou chci Michaele poděkovat za to, že pomáhá lidem k radostnému a lepšímu životu.
Tatiana