Moje velmi blízká přítelkyně požádala před nějakou dobou o vzkaz pro sebe na téma vina. S jejím svolením tento vzkaz zpřístupňuji všem, kterých se toto téma týká.
Vina, ano, stále to
prapodivné téma viny, všech vin,
těch zpropadených křivd,
které si spolu jako děti
znovu a znovu, znovu a znovu prožíváte !!!!
Jak jednoduše si dáváte vzájemně za vinu
to, to , to
a jak se jednoduše otevíráte všem křivdám a obviněním.
Dokola, dokola.
Opět a znovu.
A já se tě ptám milovaná bytosti
kdy už to přestane??
Kdy už s tím konečně skoncujete ??
Jak jednoduše se dáváte všanc tomu
co vás dusí a zabíjí.
Jak je to možné??
Pořád, pořád ve svém nitru.
Cítíš ten prastarý program – systém viny.
Pravdou jest,
že jediným tvůrcem vin
a všeho utrpení
nemůžete přece být vy.
A přesto ji cítíte.
Pomni milovaná bytosti,
že tvůrce programu sepsal i tento.
Kdybych ti řekl (a),
že jest vše „odpuštěno“ - věřila bys a přijala?
Přijala bys tuto zprávu jak je ti sděleno?
Vše jest odpuštěno
vše jest odpuštěno tobě i jiným.
Vše jest odpuštěno
protože a přestože
není co.
Chápeš toto paradigma? Chápeš a vnímáš?
Je to převeliké téma
a nebo není?
Což se tomu otevřít?
Vina není a přesto je a není
Kéž, kéž , kéž je toto rozeznáno,
kéž to z vás někteří poznají, seznají a šíří
a toto jest energie v páteři,
toto poznané BYTÍ, ŽITÉ BYTÍ TOTO JEST.